Kto chce spřateli at' napiiiše TADI !
Reklamy TADY !
SONKnížka - Přihláška : TADI !
SONFilm - Přihláška : TADY !
SONObrazek - Přihláška : TADI !
8. kolo SONCelebrita TADY !
Prosím klik Sem !

Chceš se mě na něco zeptat ?? - Click !


Jestli se ti líbil úvod příběhu "Ostrov Osl" tak koukní na queen-enss.blog.cz a na další díly záhadného příběhu !

Povídky

Ostrov Osl - Králík Mycus

11. května 2011 v 15:00 | (:...Springy...:)___( Eny... )


Ostrov Osl - úvod

30. prosince 2010 v 21:32 | ...Wintie_Girl... ( Eny... )
ostrov Osl
( Z vyprávění staré knihovnice Terezy. )
Pamatuju...Pamatuju si jak byla tehdy zima. Byla tvrdá, krutá a mrazivá...
Do knihkupectví přijela nová várka knížek...
Měla jsem ve zvyku vždy číst knížky, které přijely. Toto byla velice nudná várka. Samé enciklopédie, dětské knihy atd...

Krásná Milky a Laura - Povídka

2. května 2010 v 19:44 | (:...Springy... :)
Milky byla moje kočička už od 11 let…
Byla lehce zabarvená do oranžova… Ale jen na pár místech… Celá hlavička, koneček ocásku a všechny tlapky… Jinak byla celá bílá…
Doma ji každý miloval, ale ona měla ráda jen mě, protože si mě brala jako nejky super páničku…
Jednou se vedle přistěhoval trošičku starší kluk ode mě… mel tak asi 17., a já měla jen 15.
No, musím uznat, že byl krásnej, ale hrozně se styděl. Měl taky kocourka, byl celý černý jen ocásek měl bílý…Bylo to na 1. máje, zrovna jsem relaksovala v zahradě, a Milky mi masírovala záda…
Přišel jakby nic, chodil jak větřík, takže jsem si ani nevšimla že vešel do zahrady.
A jak jsem tak ležela na houpačce tak najednou nademnou se objevil stín člověka, a ten stín řekl :

Jestli se chcete dozvědět co řekl tak zmáčkněte celý článek...

Kdo přinesl na svět stromky a zeleň ? - Povídka na D.Ú.

17. února 2010 v 20:49 | @nn!k
Když žili ještě Celtové a možná ještě dřív, když ještě všichni věřili na posvátné jeskyně a na podobné věci… Tehdy nebyly stromy. Lidem připadalo žít bez zeleně nějak smutné a proto vymýšleli tanečky a písničky jen proto aby přivolali čtyři královny, sestry období.
Když jednoho večera seděli u ohně zahřívali se a pekli kance, kterého ulovili, spívali svou písničku pro přivolání královny, sestry roční období.
''Halala, halala, bum, bum. Přijďte k nám… ''
Pospěvovali si.
A najednou se znesl z oblohy ten největší obláček a na tom obláčku připlula nejkrásnější královna, sestra. Byla krásná a mladá, na její krásné sukni bylo plno zeleně a květinek…
Starodobí lidé se civěli této barvě, ale po chvíli pochopili že to je sestra královna období a že přinesla stromy. Řekla jim že dá světu stromy ale musí se taky k tomu přičinit. Dala jim pytlík z semínky, a řekla že je mají zasít. Lide byli tak znetrpělivěni, že těžko přečkali do rána a zaséli stromy. Uplynulo dalších pár let a stromy byly maličké, vlastně byly jak malé keříky. Lidé byli už zase nešťastní že stromy jim nerostou… A proto začali zase volat královny…
Tentokrát se z oblohy snesla jiná žena… Měla tmavší šaty a na hlavě klobouk. Ta královna jim přinesla hnojivo, a dodala že udělají dobře jak to tam nasypou… Lidé to tak udělali a stromy opravdu začaly lépe růst. Uteklo zase pár let a stromečky už opravdu začaly být krásné, ale lidem se nelíbilo že stromečky jim nic nedávají a proto zase zvolali královnu období… Oni vypověděli svoji nespokojenost a královna 3, která byla v oranžových barvách jim zařídila že některé stromy jim budou poskytovat jídlo a budou jim vzduch špatný měnit na dobrý a čistý. Ale také dostala nápad, že ta zelená barva jim už bude nudná a tak řekla že každou 3 čtvrtinu roku se listí stromu změní ze zelené na jinou, np.: oranžovou, hnědou nebo žlutou. Lidi byli šťastní ale začali toho daru zneužívat… A proto sama, bez přivolání přišla 4. královna. Ta nejstarší královna byla oblečená běle až do modra. Ona byla zlá na lidi že zneužívají dary svých sester a proto jim prohlásila že každou 4. čtvrtinu roku ty překrásné listí opadnou a z nebe spadne bíly povlak, který zakryje celý svět. A tak jak 4. královna řekla tak se taky provedlo. A tak to je až po dnes, že na jaře stromy začínají kvést, v létě dozřívají plody, na podzim se plody zbírají,listí se barví a opadají a v zimě stromy jsou holé a všechno je pokryté bílou peřinou.
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ Takže za tohleto jsem dostala 1 :)...
Poznámka pro Mícu : Už mám založený profil na hafici.cz, jsem uživatel Benik. :)

Proč ?

30. ledna 2010 v 13:05 | @nn!k
Bydlel jsem u své paničky, jmenovala se Amanda. Byl jsem tehdy maličký kocourek Frank. Paní Amanda mě hrozně milovala, a já jsem ji byl vděčný za, to že mě přihrnula z útulku. Ale jednohokrásného dne , si přivedla do domu nějakého pána z malým mladým kocourkem…
Paní Amanda mu říkala Albert a tomu kocourkovi Olík.
Toho pána nějak pořád olizovala* a já jsem už nemohl s ní spát. Ale jedna jediná myšlenka mi kroužila hlavou : Proč ?, Proč nemůžu spát s paní Mandou ?, Proč se teď víc stará o toho malého kocourka Olíka ?,Proč ?Jen Proč ? …
Byl jsem sklamaný, a bylo to na mě dost poznat. Až jednou ke mně moje paní Amanda přišla, a řekla jejím lidským hlasem : Víš můj Franku, jak u nás bydlí ten pán Albert, my se máme rádi, a chceme se vzít, a ten milý kocourek Olík tady bude bydlet taky…
Řekla to strašně milým hlasem, ale já jsem byl tak nějak sklamaný…
Ale i tak jsem šel za hlavního družbu i z Olíkem na jejich svadbě.
Po svadbě to bylo ještě horší než před. Kocour Olík mohl všecko, paní Amanda ho olizovala* jako i pána Alberta. Olíkovi dávala překypující misky granulí a masa, a za to mě dávala to co jí jen zůstalo, granulí mi dávala minimálně a masa ještě míň.
Pokračovalo to tak,a pořád, a pořát. Já jsem už jen marně vzpomínal na krásne časy strávené s paní Amandou. Až jednou přišel přišel den kdy se paní Amanda a pán Albert pohádali tak hrozně že pán Albert musel jít pryč i z kocourkem Olíkem. Paní Amanda byla příšerně zdrcená, ale pro mě to bylo jen dobrý…
Ale paní Amanda jen, a jen plakala… Mě už začalo být špatně z mou uplakanou paní.
A tak jsem vymyslel že začnu udávat že mi chybí Olík. Paní Amanda to rychle pochopila, jak zjistila že jsem přestal jíst a jen tak jsem se potuloval po domácnosti. Proto zavolala panu Albertovi, a pověděla ať hned příjde. Poté se zase dali do kupy. Paní Amanda mi už slíbíla že mě nebude odsuzovat jako druhého ale bude mě a Olíka rovnat jako stejných. Paní Amanda už od té doby nikdy neplakala, a já jsem si našel kamaráda, který poté byl jak můj vlastní bratr.

____________________________________________________________________________
* olizovala - tady to znamená líbat, dávat pusinky...
snad líbí
! PŘEDNASTAVENO !

Malý vojáček chudáček...

21. ledna 2010 v 19:27 | @nn!k
Bylo, nebylo… Žilo, nežilo… Prostě necháme stranou nějaký krásný začátky…
Kdysi v 2 světové bojovali vojáci z kulometama a podobnýma zbraněma.
Mnoho lidí zemřelo kvůli brutálnímu prezidentovi…
A jeden malý Nick chtěl hrozně moc být vojákem…
Vzali ho do vojska a hned za pár dnů z něho vycvičili perfektního vojáka !
Jeho otec,děda a bratři taky válčilive vojně, ale všichni bohužel zemřeli.
On takový maličký ??
I matčino přemlouvání ho nezarazilo a šel válčit…
Když byl na vojně, tak gestapo sebralo jeho matku do pracovního tábora do Osvětimě.
Vyčerpaný Nick se vrátil do spustošelého a opuštěného domova,divil se že maminky není doma…
Ale potom se podíval a… Uviděl na stole dopis,dopis byl hezky zapečetěný v obálce,ale byl zaprášený a posypaný střelným prachem.
Nick opatrně odfoukl prach z obálky a otevřel jí…
A tam bylo napsáno :
Milý synku Nicku,gestapo mě odvedlo do Osvětimě, budu na tebe pořád myslet …
Přeju ti aby sis tento dopis alespoň přečetl, i když bys to měl číst z výdechem duše,i kdybys měl zkrvácené ruce, přečti si ho, prosím…
Mám tě ráda !Tvoje maminka Marie…♥
Nickovi slza spadla z tváře,bylo mu smutno za maminkou…
Rozhosl se že zachrání maminku ikdyž by ho to mělo stát život !
Už jen přejít bouřlivé městečko bylo těžky ! Tam vybuchl dynamit a zase tam někdo zabil druhého. Až nakonec dorazil do Osvětimě.
Tam začal domýšlet svůj plán jak osvobodit maminku.
A přišel na jeden SUPER plán !
Řekne že chce pracovat u ochranky !
Tak přišel k jednomu zabrněnému vojákovi s kulometem a pověděl :
- Dobrý den. Já,jestli se můžu zeptat… Můžu pracovat v ochrance ??
- A nejsi na to moc malý ?? - vymumlal pod nosem ochranář.
- Byl jsem na vojně kde to bylo 50 krát těžší než tady uhlídat lidi.
- No, právě chledáme nějakého vojáka který se ničeho nebojí, jsi za šéfem ! - pověděl mu ochranář.
- Jo ale jak tam dojdu ?
- Rovno a pak zahni do leva ! - dodal z arogancí ochranář a zase skameněl.
Nick šel rovno a pak do zahnul do leva…
Tam uviděl kabinet šéfa, a ten ho hned vzal.
Nick dostal pistol a obrněný obleček.
Pracoval a hlídal pilně, ale jednou večer přišel čas na na osvobození mamky.
Když ten večer hlídal chodbu jeho matky,tak jí zbudil a pověděl :
- Mami, osvobodím tě, ale musíš mě pilně poslouchat !
Jeho matka jen přikývla.
Rychle přeletěli přez zahrádku kde museli pracovat, a přes hlavní bránu utekli.
Vrátili se na noc do svého domku a ráno začali utíkat.
Byli stíhání a stíhání… Až našli malou jeskyni ve které se mohli schovat.
Schovali se a tam v klidu přečkali vojnu. Když už dlouhou dobu neslyšeli jak letadly spouštějí bomby a vybuchují dynamity tak vylezli ze svého úkrytu.
Vrátili se zpátky domů.
Nickova matka Marie za pár let zemřela.
Nick si vzal za ženu krásnou dívku z Francie jménem Narcíza, a spolu měli 10 dětí.
Ale bohužel ještě někteří vojáci zůstali a pamatovali si stíhaní Nicka, zabili jeho děti.
3 děti přežili,ale ještě 2 se jim narodila.
Těch 5 dětí jim přežilo a za pár let zemřel na Tuberkulózu Nick,a rok potom i jeho manželka.
Jejich děti říkali svým dětem pověst o Nicku,děti jejích dětí to taky říkaly a tak to pokračuje až do dnes…

Vánoční příběh kočky Cassie

11. prosince 2009 v 16:00 | @nn!k
Tento příběh není na pokračovaní, je jednodílny. Tak snad se vám bude líbit a potom ohodnoťte do komentíků :).

Vánoční příběh kočky Cassie

Bylo to v Evropě, vlastně v rakousku v néé moc velkém městě, vlastně to byla ves, jmenovala se '' HINTERTUX ''. Tam se narodila jedným velmi chudým ale dobrosrdečným rodičum, malá kočička, dali ji jméno Cassie. Cassie rostla jak z vody a její rodiči mohli být jen šťastní. Aš jednoho studeného, zimního dne kdy Cassie slavila 1 rok, auto přejelo její mladší sestřičku Shirley. A že to byl týden před vánocemi tak to jěště víc než něgdy jindy zasmutilo Cassie.
Cassie plakala a plakala, plakala 3 dny, 3 měsíce… Aš potom si řekla ', Nemůžu pořád fňukat prostě zemřela a nikdo s tím už nic neudělá". A tak na to přestala myslet…
Přeplývalý rychlo léta a taky život Cassie… Tak dlouho zapomínala na smrt svojí sestry, až na to scela zapomněla. Až jednou za tak dobrých 10 let kdy už Cassie měla vlastní vnoučata tak o vánocích na štědrý večer…

Pokračování na cč. :)
 
 

Reklama